Před 5 lety, 22. ledna 2009, zemřel politik, historik a publicista Emanuel Mandler. Narodil se 2. srpna 1932.
Považujeme za potřebné toto výročí a Emanuela Mandlera připomenout právě dnes a nejen proto, že někteří z nás s ním dlouho spolupracovali a mnohé z nás výrazně ovlivnil. Jde především o tři významné aktivity, které inicioval a na nichž se velmi významně podílel.
Časopis Tvář vycházel v letech 1964-5 a 1968-9. Záhy se změnil z publikační tribuny spisovatelského potěru oficiózního Svazu spisovatelů v platformu nezávislé skupiny, jež se nehlásila k „socialismu“ v tehdejším pojetí, snažila se navázat zpřetrhanou souvislost s moderním českým uměním předúnorového období a s moderní evropskou a světovou kulturou a stavěla se kriticky k umělecké tvorbě mnoha uznávaných českých autorů padesátých a šedesátých let. V období bezprostředně po ruské invazi se tu Mandler pokusil v sérii politických článků zformulovat v návaznosti na Havlíčka a Masaryka zásady realistické politiky pro nadcházející svízelné období.
V letech bezprostředně po prohlášení Charty 77, kterou Mandler ze zásadních důvodů nepodepsal, soustředil kolem sebe skupinu intelektuálů, která se snažila zformulovat alternativu k Havlově představě, vyjádřené v „Moci bezmocných“. Skupina byla otevřena lidem z okruhu Charty a usilovala o dialog s nimi. Vydala několik samizdatových sborníků (výběr z nich vyšel po roce 1990 tiskem). Mandler tu shrnul základy své politické koncepce, k nimž patří v návaznosti na Masaryka politický realismus, kritika a důraz na každodenní drobnou práci. Kladl důraz na to, že evropská i česká politika staví na křesťanských základech.
Mandlerovo úsilí vytvořit v rámci disentu alternativu ke koncepci Charty, provázené vstřícností a ochotou ke spolupráci ve společných věcech, se pak na podzim 1987 zhmotnilo v nezávislé skupině Demokratická iniciativa. Mandler a jeho spolupracovníci přišli s projektem politické přeměny normalizačního režimu na režim demokratický, opřený o dodržování lidských práv. Nový režim měl stát na svobodné soutěži politických stran v systému parlamentní demokracie, ale zároveň na tom, že politika má přednost před ekonomikou a že funkční, svobodné a vůči lidem otevřené podnikání může vzniknout jen v demokratickém politickém prostředí. Předpokladem je přitom, aby se nový systém důsledně „odstřihl“ od minulých pořádků a od jejich představitelů.
Po listopadu 1989 se posléze uplatnily dva politické koncepty, Havlův a Klausův. Oba se od Mandlerova v některých důležitých věcech odlišovaly, během čtyřiadvaceti let se zcela vyčerpaly a vyústily v nynější hlubokou politickou krizi, která ohrožuje základy polistopadové demokracie a bezpečnostní zájmy naší země. Jsem přesvědčeni, že právě dnes je odkaz Emanuela Mandlera mimořádně aktuální.
Výbor Klubu na obranu demokracie
Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Bohumil Dvořák, Pavel Otto, Jan Scheinost
Podpisy připojili dále tito členové Klubu na obranu demokracie:
Miroslav Fleischman, Herbert Pařízek, Petr Dušejovský, Vojtěch Průša, Hana Fořtová, Hana Mahlerová, Jaroslav Lenert, Ivo Rottenberg, Jana Petrová, Martin Litomiský, Vladislav Vaňák