Před deseti lety zemřel Emanuel Mandler


Politik, historik a publicista Emanuel Mandler, předseda předlistopadové Demokratické iniciativy a polistopadové Liberálně demokratické strany, měl v 80. a 90. letech lepší program politického směřování české společnosti než Václav Havel a jeho přátelé z disentu. Od té doby, co před deseti lety Emanuel Mandler zemřel, se politická situace u nás výrazně posunula. Dnes je hlavní problém, že těm, kteří jsou s ní nespokojeni, chybí jednotící idea. Hesla o Pravdě a Lásce, která musí zvítězit nad lží a nenávistí, či o Neviditelné ruce trhu, která má být organizační silou nového světa, se dílem vyčerpala, dílem kompromitovala. Bylo by třeba je zároveň oživit a překonat. Při takovém úsilí musí být lidé jako Emanuel Mandler připomenuti. Jde totiž v první řadě právě o „tradiční politiku“, kterou se dnes pohrdá tolik, až jsme se dostali tam, kde zrovna jsme. Hledat řešení současné situace je taky odkaz myšlení Emanuela Mandlera. Klub na obranu demokracie by k tomu chtěl v příštích měsících ve veřejné debatě přispět.

Před deseti lety zemřel Emanuel Mandler

Prohlášení Klubu na obranu demokracie

Od té doby, co před deseti lety zemřel Emanuel Mandler, se politická situace u nás výrazně posunula. Na Hradě sedí politik, který již šest let cíleně a bohužel zatím i celkem úspěšně staví na oslovování toho nejhoršího, co v lidech je. Exekutivu ovládá politický cynismus Andreje Babiše a jeho mocenského konglomerátu. V Poslanecké sněmovně má nejen podporu rozložené ČSSD, ale v podstatných věcech se může opřít o komunisty a Okamurovu SPD. Ti všichni dokážou společně bez problémů přepisovat základy našeho ústavního pořádku, tak jak vznikl po roce 1989. Opozice jim vzhledem ke své nepočetnosti nemůže účinně čelit, veřejné protesty jsou zatím jalové. Soudní moc je pod mnohanásobným tlakem, kterému sotva dokáže trvale odolat. To vše se stalo ústavní cestou, volbami. Neznamená to však, že by tomu nebylo možné a nutné čelit stejnou cestou, to znamená v rámci ústavy a zákonů.

Hlavní problém dnešní situace je, že těm, kteří jsou s ní nespokojeni, chybí jednotící idea. Hesla o Pravdě a Lásce, která musí zvítězit nad lží a nenávistí, či o Neviditelné ruce trhu, která má být organizační silou nového světa, se v minulých letech dílem vyčerpala, dílem kompromitovala. Bylo by třeba je zároveň oživit a překonat. Jsme přesvědčeni, že při takovém úsilí musí být lidé jako Emanuel Mandler připomenuti. Ať už jde o důraz na demokratické tradice moderní české společnosti, o význam každodenní politické práce, v níž se vytváří a obnovuje celistvá společnost. O duchovní odkaz křesťanské Evropy, zejména o evropské pojetí občanských a lidských práv. O politický realismus, chápání podmínek, v nichž se rozvíjí život naší společnosti, a samozřejmě taky schopnost důsledné kritiky, jíž tyto podmínky ve společné budoucnosti přesáhneme. A jde přitom o „tradiční politiku“, kterou se dnes pohrdá tolik, až jsme se dostali tam, kde zrovna jsme.

Jsme přesvědčeni, že nelze věčně žít z minulosti, která se už vyčerpala. A že je proto třeba připomínat věci, které by mohly být ke škodě věci zapomenuty.

V Klubu na obranu demokracie se angažuje řada někdejších spolupracovníků Emanuela Mandlera. Společně s ním se podíleli na činnosti nezávislé předlistopadové skupiny Demokratická iniciativa. Letos vzpomeneme jak deseti let od Mandlerova úmrtí, tak třiceti let od chvíle, kdy – ještě před listopadovým převratem, v době, kdy hlavy českého disentu považovaly politické angažmá za předčasné – Demokratická iniciativa požádalo o registraci jako demokraticky a liberálně orientovaná politická strana působící mimo Národní frontu. Rádi bychom to připomněli, jak říkal kdysi Masaryk, „z plnosti přítomné“.

21. ledna 2019

Za Klub na obranu demokracie: Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Miroslav Fleischman, Pavel Otto, Jan Scheinost