Diskusní večer na téma „V čem mohou spolupracovat demokratické strany“, který se uskutečnil v úterý 20. listopadu ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice, zahájil předseda KOD Bohumil Doležal. Upozornil na nutnost rozlišovat morální, kriminální a politickou rovinu fenoménu Babiš. Z hlediska současné krize je politická rovina ta nejzásadnější. Jedině cestou politického odporu proti primitivní revoluční ideologii babišismu a dominanci obří „rodinné firmy“ se taky můžeme opravdu vyhrabat z žumpy, do níž jsme společně spadli. Dnešní vyhrocená situace vyžaduje ovšem především věcnou debatu, v níž je prostor pro názorovou pluralitu a kritiku. Artikulovaná „vůle lidu“ může vyrůst jen z ní, zdůraznil Bohumil Doležal.
Když jsme připravovali tento večer, netušili jsme, co všechno se kolem 17. listopadu semele. Nemůžeme teď od toho odhlédnout. Naše tři otázky pro panelisty jsou zformulovány natolik obecně, abychom se mohli v diskusi soustředit taky a především na poslední události.
Diskusní večer je něco jiného než masová demonstrace. Demonstrace je výraz společné vůle mnoha lidí. Bylo by přitom dobré, aby ta vůle byla aspoň trochu artikulovaná. I dnešní vyhrocená situace vyžaduje ovšem také a především věcnou debatu, v níž je prostor pro názorovou pluralitu a kritiku. Artikulovaná „vůle lidu“ může vyrůst jen z ní. To by měl být i smysl dnešního večera.
Centrem pozornosti je dnes právem fenomén Babiš. Mluví se o třech okruzích problémů:
Především je to jeho spjatost s minulostí: nomenklaturní komunista, spolupracovník StB. To je problém morální a všímat si ho je legitimní. Problém významný, nikoli však hlavní.
Dále je to případ Čapí hnízdo a všechno, co na něj navazuje. To je problém kriminální. Momentálně je v péči orgánů činných v trestním řízení – policie, státních zastupitelství. Tyto orgány spadají pod exekutivu, jejímž šéfem je teď Andrej Babiš. Proto požadavek Senátu Parlamentu České republiky, aby pan Babiš odstoupil a počkal, až se věc vyřeší, je rozumný a legitimní. Pan Babiš samozřejmě neodstoupí, předem to řekl, ale výzva Senátu má přesto svůj smysl: pan Babiš by měl být od této chvíle pod neustálým veřejným tlakem. Je zcela namístě, že se opozice pokusí vyslovit nedůvěru vládě. Věci už došly příliš daleko. Konečný verdikt v případu Babiš bude jistě v rukou nezávislé soudní moci. I to je věc významná, ale nikoli hlavní.
A konečně to třetí, zdaleka nejzávažnější: celá obří „rodinná firma“ pana Andreje Babiše. Uprostřed české polistopadové demokracie se rozvalil obludný mnohofunkční útvar. Má svou mohutnou podnikatelskou, politickou a mediální divizi. Tento hráč hraje v politickém prostoru vůči „tradičním“ politickým stranám falešnou hru, porušuje pravidla rovnosti politické soutěže a usiluje mírně řečeno o politickou dominanci.
Má svou jednoduchoučkou ideologii: dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli, teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek.
Je to revoluční ideologie. Postavíme náš svět konečně z hlavy na nohy. A jejím jádrem je falešné spasitelství. Obojí jsme už jednou zažili a nedopadlo to dobře. Byl to podvod.
Je to politický problém a je třeba proti němu bojovat politicky, v rámci ústavy a zákonů. Je třeba přesvědčit veřejnost, že tohle do demokracie nepatří. Konečná jsou volby. To je cesta k plánu B.
Je to běh na dlouhou trať. Nepropadejme falešným iluzím a vyhněme se falešným analogiím. V roce 1989 šlo všechno hladce: lidé měli starého režimu dost a mezinárodní situace byla velmi příznivá. Byla to veselá jízda po tobogánu do moře svobody.
Teď jsme naopak spadli do žumpy a musíme se z ní vyhrabat. Bude to těžké a hnusné, bude to chtít dřinu, pot a slzy.
P.S. A nakonec malé konkrétum pro drobnou politickou práci: teď jsou z různých stran napadáni lidé za to, že odstranili květiny od pánů Babiše, Okamury a Zemana z místa piety na Národní třídě. Je to legitimní forma politického protestu. Je třeba se jich zastat. Tolik úvodem, otvírám diskusi.
Foto: Ivan Rigel