Není třeba se bát nových voleb, pokud tu ovšem bude někdo, komu je možné dát důvěru. A o to musíme usilovat, říká předseda KOD Bohumil Doležal ve videorozhovoru pro „Prostor X“ časopisu Reflex. Rozhovor byl pořízen v pondělí 29. července a zveřejněn ve středu 31. července 2019. Podívejte se na video. Podrobnosti najdete ve zprávě.
Videorozhovor časopisu Reflex s Bohumilem Doležalem
Ti, kteří jsou přesvědčení, že babišovsko-zemanovské Nové pořádky jsou špatné, velmi špatné, se musí neustále snažit přesvědčit ostatní o tom, že musíme svá rozhodnutí nějakým způsobem revidovat, říká předseda Klubu na obranu demokracie Bohumil Doležal ve videorozhovoru pro „Prostor X“ časopisu Reflex.
Není pravda, že se tu nic špatného neděje. Jen za posledních dvanáct měsíců došlo ke třem zdánlivě nenápadným, ale významným změnám. Byl přejmenován státní svátek 17. listopadu způsobem, který zamlžuje a zatemňuje jeho hlavní význam, tedy připomínku přechodu od bolševické diktatury v liberální demokracii. Dodatečně byly na návrh komunistů zdaněny finanční náhrady církvím. Hlavní problém tohoto zdanění nespočívá v tom, že co bylo ukradeno, musí být vráceno, ale že v oblasti práva přestává platit zásada „co bylo slíbeno, musí být dodrženo“. Novela, která se zpětnou platností zasahuje do platných smluv mezi státem a církvemi, znamená právní diskontinuitu s polistopadovou demokracií. A konečně hanebné usnesení Poslanecké sněmovny o tom, že je třeba se věnovat „zločinům privatizace“. Jde o podloudný pokus kriminalizovat období let 1992–2005, otevření možnosti trestat na základě retroaktivní změny tehdejší politická rozhodnutí.
Nové pořádky představují Babiš, Zeman, Okamura, Filip, konstatuje Bohumil Doležal. Zcela zásadní roli přitom hraje Babišovo ANO, naprosto atypický politický útvar, mnohofunkční konglomerát, který je zároveň velký koncern, silné politické uskupení a mohutná mediální lobby. Něco takového je v demokracii nepřípustné – ne snad ze zákona, protože v normální demokracii nikoho ani nenapadne, že by takový útvar mohl ovládat politickou scénu. Je to samozřejmě politický problém, závisí na voličích a svědčí o naší úrovni.
Veřejné protesty by měly být politicky artikulované a jejich organizátoři by měli přijít s jednoznačnými politickými požadavky. Požadavek na odstoupení ministryně Benešové, Babiše nebo Zemana znamená, že se vlastně nechává na jejich vůli, zda odstoupí, nebo ne. A oni pochopitelně neodstoupí. Proč se organizátoři demonstrací nechtějí zapojovat do politiky, když politika je od toho, aby dávala demokracii tvar, a politické strany jsou základní součástí občanské společnosti? Měli by proto politiky z demokratických stran alespoň pustit na pódium.
Na nadcházejících demonstracích je třeba se jednoznačně postavit za ústavní žalobu na prezidenta a požadovat po Poslanecké sněmovně její schválení. Zároveň je třeba žádat předčasné, resp. nové volby. K tomu je ovšem nutné splnit ještě další podmínku, aby tu bylo koho volit. Tedy vědět nejen to, kdo má odejít, ale i kdo a co má místo toho přijít.
Ústavní žaloba na prezidenta by mohla být stěžejním tématem podzimních oslav 30. výročí 17. listopadu 1989.
Zprávu o schválení ústavní žaloby na prezidenta v Senátu média vesměs upozadila a většina politických komentátorů ji hodnotila v poraženeckém duchu: vždyť to stejně nemá smysl, protože žaloba v Poslanecké sněmovně neprojde. Přitom opak je pravdou: jestliže budou veřejné protesty dostatečně silné, vznikne otázka, jaká a k čemu je vlastně ve svém současném složení Poslanecká sněmovna, jestliže rozhoduje takovýmto způsobem. Žádat po sněmovně schválení ústavní žaloby na prezidenta a pak v případě nevyslyšení usilovat o nové volby je tedy cesta, která někam vede.
„Člověk nemusí vždycky dělat věci, které hned zítra dopadnou dobře. Třeba to dopadne dobře za dvacet let. Ale když se nebude dělat nic, tak to nedopadne dobře nikdy,“ říká Bohumil Doležal. A je třeba usilovat o to, aby na demokracii a politice lidem záleželo. Pokud jim na tom záležet nebude, může po Zemanovi a Babišovi přijít něco ještě horšího a někdo ještě horší, než jsou oni.
Pokud Vám činnost KOD připadá prospěšná a souhlasíte s našimi stanovisky, prosíme, přispějte nám na pořádání veřejných debat. Přispět můžete na účet 2600479704/2010. Význam pro nás mají i drobné dary, tak jako má význam drobná politická práce.