V e‑shopech i v knihkupectvích už je k dostání nová kniha publicisty a předsedy Klubu na obranu demokracie Bohumila Doležala nazvaná „V zemi babišismu a buranokracie“. Vydaly ji spolek Free Czech Media a deník FORUM 24. Kniha je výborem z komentářů, které autor napsal od změny politického prostředí u nás v roce 2013 až do současné koronavirové krize. Objednat si ji můžete např. zde.
Jak napovídá sám název i podtitul „Rozvrat české demokratické politiky v letech 2013–2020“, kniha Bohumila Doležala mapuje sedmileté období úpadku české politiky, zejména důsledky prezidentství Miloše Zemana a ovládnutí politické scény oligarchou Andrejem Babišem. Autor se ovšem kriticky věnuje i dalším aktérům českého politického života a ukazuje na hluboké příčiny současné krize.
Jedná se o soubor článků, které vycházely zejména v deníku FORUM 24, ale také v Echu24, v týdeníku Reflex či na autorově webu Události. Texty jsou rozděleny do devíti kapitol a Doležal se v nich věnuje jak změnám, které nastaly po pádu vlády Petra Nečase v červnu 2013, tak také silám, které se na instalaci těchto „Nových pořádků“ podílely, a lidem, kteří celkovou destrukci demokratických poměrů umožnili svým „nechumelismem“. Čtenář by se měl proto připravit i na kritiku spolku Milion chvilek či volební kampaně prezidentského kandidáta profesora Jiřího Drahoše. Stejně tak jsou zde podrobeny kritice i demokratické strany, které bezdůvodně a kapitulantsky akceptovaly Babišovu tezi, že jejich vizitkou nesmí být program „Antibabiš“. Pro Doležala je program „Antizeman“ a „Antibabiš“ klíčovým prvkem pozitivního úsilí o obranu české demokracie.
Knihu si můžete objednat na e‑shopu FORUM nebo na stránkách Kosmas.cz. Najdete ji také v knihkupectvích.
Křest knihy „V zemi babišismu a buranokracie“ se uskutečnil ve středu 12. srpna 2020 v zahradě restaurace Rest. v Praze – Podolí. Uspořádal jej vydavatel, spolek Free Czech Media a deník FORUM 24, ve spolupráci s Klubem na obranu demokracie. Před několika desítkami hostů pořad uvedl šéfredaktor deníku FORUM 24 Pavel Šafr. Knížku pokřtil poslanec Parlamentu ČR Miroslav Kalousek, který k ní napsal doslov. Krátce promluvil také autor knihy Bohumil Doležal. Přepis jeho vystoupení zde dáváme k dispozici.
Úvodní slovo Bohumila Doležala na křtu jeho knihy „V zemi babišismu a buranokracie“
Tématem mé knížky je zhroucení polistopadového demokratického režimu a nastolení „Nových pořádků“, doby Andreje Babiše, Miloše Zemana, Tomio Okamury, Vojtěcha Filipa a Jana Hamáčka. Děkuji vydavatelům, deníku FORUM 24 a spolku Free Czech Media, že mi na stará kolena poskytli tuhle příležitost.
Po listopadu 1989 se ustálilo jakési úřední schéma naší národní dějinné tradice. Jeho klíčovými body jsou: Karel IV., husitství, národní obrození, první čs. republika, naše vítězství nad nacismem, pražské jaro 1968, disent a Charta 77, a konečné vítězství demokracie v listopadu 1989. Po listopadu se nedopatřením na čas dostali k moci politikáři a korupčníci, i nad nimi jsme slavně zvítězili. Naneštěstí nám vítězství dočasně uzmul Andrej Babiš. Teď s ním – ovšem ve spolupráci s ním – zatočíme.
Jsem ročník 1940. Snažil jsem se během posledních 80 let trvání takto vyobrazené slovanské epopeje říci svoje k tomu, co jsem zažíval. Často jsem se tu necítil ve své kůži. Chtěl bych o tom vydat stručné svědectví.
1. Prvních necelých pět let mého života se odehrálo v Protektorátu Čechy a Morava. Nepovažoval jsem ho za svůj a nechoval jsem k němu loajalitu. Za celý život jsem se nesetkal s nikým, kdo by to bral jinak.
2. Následovala necelá tři léta benešovské třetí republiky. Považoval jsem ji tehdy za svou a byl jsem k ní loajální. Byl jsem tehdy malé blbé dítě (ve chvíli jejího hanebného zhroucení mi bylo osm let).
3. Následovala „totalita“, „komunismus“, jak se dnes říká. Dlouhých 42 let jsme byli kolonií zaostalého ruského impéria, které přijalo za své náboženství poněkud upravený marxismus (tzv. „marxismus-leninismus“). Dalo mi trochu práci se z toho vybabrat, v osmnácti letech se mi to se vším všudy povedlo. Takže mohu říci: v dospělém věku jsem ten režim nikdy nepovažoval za svůj a loajalitu jsem k němu cítil nulovou – ovšem s jednou jedinou výjimkou: týká se sedmi dnů, 21.–27. srpna 1968. Rusové se tehdy rozhodli, jak bývalo jejich zvykem, svou kolonii znovu okupovat. Tehdejší komunistické vedení se na poslední chvíli zmohlo k formálnímu odporu a lid, který je v pravém slova smyslu nikdy nevolil, mu proto dal jaksi na dluh důvěru a podpořil je, jak to šlo. Politický program byl tehdy stručný: okupanti ven, odvlečení zpátky. Odvlečeným trvalo jen sedm dní, než tu důvěru na dluh zradili (s výjimkou jednoho, toho si vážím). Tento sedmidenní útvar jsem po celých sedm dní považoval za svůj a byl jsem k němu loajální. Takže opravdu: nebylo za totáče všechno špatné, jak dnes někteří říkají. Tedy aspoň těch sedm dní ne.
4. Polistopadový režim. Dostali jsme přinejmenším zčásti jako dárek od Pána Boha parlamentní demokracii, právní stát, to vše opřené o osvícenství a o křesťanské základy. I sociální myšlenky 19. a 20. století tu demokracii tak či onak obohatily. A vrátili jsme se do společenství západních demokratických států (což se zhmotnilo i v našem členství v NATO a EU). To vše mělo své chyby, demokracie má vždycky chyby. Ale při vší kritice: považoval jsem ten stát za svůj a byl jsem k němu loajální.
5. Dnes bychom si měli přiznat, že žijeme v jeho troskách. Nahradily ho „Nové pořádky“ (viz výše). Nová mocenská garnitura má ve svých rukou exekutivu a z velké, rozhodující části i legislativu. Jistě, stalo se to formálně legitimní cestou: tím hůř pro nás všechny. Režim má svou jednoduchoučkou ideologii: „Dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli, teď přicházíme my obyčejní lidé, abychom udělali pořádek.“ Podobnost s bolševismem není čistě náhodná. Většina lidí u nás s tou ideologií vědomky či nevědomky aspoň trochu souzní. Proto říkám velmi důrazně: tento režim nepovažuji za svůj a necítím k němu vůbec žádnou loajalitu. Jde mi o obnovu polistopadové demokracie. Neodmyslitelnou součástí tohoto miniprogramu je: Antibabiš a Antizeman. Přiznám se, že si s ním zrovna teď připadám poněkud osamělý.
Po tomto v podstatě životopisném začátku už jen tři poznámky k nejžhavější přítomnosti.
Veřejný život se u nás teď podařilo umrtvit. Takže před nadcházejícím výročím 21. srpna 1968 nás Milion chvilek všechny zaúkoloval, abychom si v obcích něco sami vymyslili a následně jim to nahlásili. Připadá mi to jako drzost. Snad by mohl aspoň někdo něco kuňknout. Ovšem, dnes je už dost pozdě.
Dále, nestálo by za to hovořit napříště za účasti politiků i odborníků o tématech, jako je vědecký babišismus (habaďúra s heslem „všechna moc hygienikům a epidemiologům“), nebo o tom, jak bránit pokusům o zneužití pandemie k odbourání posledních zbytků demokracie? Nemusí to být nutně na náměstí.
A konečně: Na podzim budou dvojí volby. Podle mne jsou důležitější ty senátní. Mluvím jako volič. Jako volič mohu situaci ve svém případě snadněji ovlivnit. Mandát senátora zvyšuje politikovu viditelnost a líp je vidět jeho osobní program. Přitom za rok budou volby do Poslanecké sněmovny a nejpozději v roce 2023 ty prezidentské. Nerad bych to podcenil.
Pokud Vám činnost KOD připadá prospěšná a souhlasíte s našimi stanovisky, prosíme, přispějte nám na pořádání veřejných debat. Přispět můžete na účet 2600479704/2010. Význam pro nás mají i drobné dary, tak jako má význam drobná politická práce.