Česká republika má za sebou čtvrtstoletí samostatnosti, parlamentní demokracie a právního státu. Přesto je naše situace srovnatelná s tou v letech 1938-9 nebo 1945-8. Tentokrát nám nehrozí nebezpečí zvenčí, nebezpečím jsme my sami. Potřebujeme obnovit fungující občanskou společnost, jejíž páteří jsou demokratické politické strany. KOD proto navrhuje vytvořit koordinační výbor české demokratické opozice, v němž by se účastnili politici, zástupci politicky aktivní veřejnosti i novináři, kteří jsou připraveni v rámci Ústavy a zákonů vzdorovat babišovským a zemanovským Novým pořádkům a cílenému bourání polistopadové demokracie. Jde o koordinaci, ne o koalici. K naší výzvě se připojilo celkem 1945 signatářů, jejichž seznam najdete ZDE. Sběr podpisů jsme ukončili.
Demokratická opozice společně proti Novým pořádkům
Návrh Klubu na obranu demokracie na vytvoření koordinačního výboru české demokratické opozice
Vzpomínáme teď půlstoletého výročí ruské invaze. Jaká je naše dnešní situace? Cesta od polistopadového demokratického režimu k Novým pořádkům Andreje Babiše a Miloše Zemana se dovršila. Po loňských volbách do Poslanecké sněmovny Sněmovnu ovládlo Babišovo ANO spolu s okamurovci a komunisty. Poté se v prezidentské volbě znovu prosadil Miloš Zeman. A nakonec dostala důvěru Sněmovny (a taky prezidenta) Babišova vláda s přívěskem ČSSD a se smluvní podporou KSČM. Probíhají významné personální změny ve státní správě, v Policii ČR, v GIBS a ve zpravodajských službách. A fakticky slábne postavení soudní moci v ústavním systému. Situace je svou závažností srovnatelná s lety 1938–9 a 1948. Je to proměna plíživá, nenápadná, tentokrát „s lidskou tváří“.
A čím nás oslovuje srpen 1968? Česká společnost se tehdy po letech zpočátku dosti krutého teroru pomalu rozpomínala na svou lepší demokratickou minulost. Nakonec byli znejistěni i někteří příslušníci vládnoucí vrstvy. Vše vyvrcholilo krátkým nedůsledným pokusem o částečné polidštění nedemokratického režimu. Přítrž mu velmi rychle učinila invaze armád komunistického Ruska a jeho satelitů. Proti ní se zvedla vlna spontánního odporu české a slovenské veřejnosti. Odpor vydržel do té doby, než politici odvlečení do Moskvy až na jednoho pod ruským tlakem kapitulovali.
Teď jsme na tom lépe: máme za sebou čtvrtstoletí obnovené demokracie a právního státu (jistě, s chybami – každá demokracie má chyby). Máme za sebou čtvrtstoletí samostatnosti a státní suverenity, pojištěné účastí v NATO a EU. Nehrozí nám zásah zvenčí, srovnatelný s tím z r. 1939 nebo 1968. Problém je tentokrát jen a jen v nás.
Musíme překonat pnutí, které českou společnost trápí od převratu v r. 1989. Totiž uměle vytvořenou propast mezi „občanskou společností“ a politiky. Pnutí, které se nakonec zhmotnilo ve známou frázi: vládli nám politici, co nemakali a kradli, teď přicházíme my obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. V demokracii jsou politické strany páteří občanské společnosti a její neodmyslitelnou součástí jsou nezávislá média. To vše je u nás v troskách. Je třeba obnovit skutečnou fungující občanskou společnost.
Proto Klub na obranu demokracie navrhuje vytvořit koordinační výbor české demokratické opozice, v němž by se účastnili ti politici, zástupci politicky aktivní veřejnosti a novináři, kteří jsou připraveni v rámci ústavy a zákonů vzdorovat Novým pořádkům a cílenému bourání polistopadové demokracie. Jde o koordinaci, ne o koalici! Klub na obranu demokracie se hodlá o vytvoření tohoto výboru zasadit. Prosíme ty, kteří s námi souhlasí a jsou ochotni nás podpořit, aby se k nám připojili podpisem.
V Praze dne 21. srpna 2018
Výbor Klubu na obranu demokracie:
Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Miroslav Fleischman, Pavel Otto, Jan Scheinost
Členové Klubu na obranu demokracie a bývalí účastníci Demokratické iniciativy:
Petr Dušejovský, Bohumil Dvořák, Martin Erben, Vladimír Fritsch, František Hodík, Petr Chowaniec, Vladislav Kahle, David Král, Petr Kreuz, Jaroslav Lenert, Martin Litomiský, František Lízal, Hana Mahlerová, Josef Matoušek, Jitka Matoušková, Herbert Pařízek, Jan Pavlík, Hana Petrásková, Jana Petrová, Ondřej Pěč, Vojtěch Průša, Ivan Rigel, Tamara Riglová, Václav Řeřábek, Kamil Skřivan, Milan Sýkora, Pavla Sýkorová, Lenka Smětáková, Jiří Šimeček, Jana Šťástková, Miroslav Štengl, Karel Štindl, Jan Tichý, Stanislav Toula, Vladislav Vaňák, Jiří Vaněk, Ladislav Voves, Milan Zapletal, Jan Zima