V Deníku Referendum vyšel v úterý 24. srpna zásadní článek předsedy Klubu na obranu demokracie Bohumila Doležala. Oživuje myšlenku nezbytnosti spolupráce demokratů zprava i zleva na obnově poničené polistopadové demokracie, kterou prosazujeme od založení KOD v roce 2013. Před říjnovými volbami je obzvlášť aktuální. V závěru článku je proto čtenářům adresována informace o naší výzvě „Podzimní volby: zpět k demokracii“ a probíhající podpisové akci.
Volby 2021: nepůjde jen o zápas stran,
ale o návrat k demokracii
Bohumil Doležal
Teď je důležité najít pár zásad. Něco, na čem by se proti „Novým pořádkům“ mohli přes všechny dílčí rozdíly shodnout nejrůznější lidé a uskupení. Bohumil Doležal vybízí ke společné aktivitě.
Jsem přesvědčen, že ve vypjatých krizových chvílích určitého společenství tu jsou podstatné věci, které dokážou přemostit různé rozdíly v ideové orientaci. Chtěl bych to vysvětlit.
Od léta 1992 do léta 1993 jsem působil jako šéfporadce premiéra Klause. Tehdy jsem napsal: „Politická demokracie a její instituce ztrácejí smysl, když se stanou pouhou arénou, kde se budou střetávat dvě vlčí smečky. Politická pravice […] má svůj nemalý díl zodpovědnosti na kultivaci vnitřního politického života a měla by se umět o část této zodpovědnosti podělit s opozicí, tj. s její kulturnější částí […] Systém, v němž existují vlastně jen dvě politická uskupení, která si jdou po krku, má sám o sobě ke skutečné demokracii velmi daleko.“ Je totiž „důležité, aby takové uspořádání bylo podloženo jakousi základní, byť i jen nepsanou a neformulovanou dohodou“, v jejímž základě musí být společný pocit, „že právě tento stát je pro občany významný a užitečný.“
Tohoto názoru jsem se nikdy nezřekl. Zvlášť naléhavý mi pak připadl v roce 2013, v době nástupu zemanovských a babišovských „Nových pořádků“. Napsal jsem tehdy, že politika v demokratickém státě není „nesmiřitelný třídní boj mezi hlavními soupeři,“ jehož „základní hybnou silou je nenávist“, nýbrž „nikdy nekončící vyrovnávání zájmů ve společnosti v duchu spravedlnosti.“
Byl jsem rád, že ze strany sociálních demokratů tehdy zazněly hlasy, které s tím nebyly v rozporu. Cituji tehdejšího předsedu strany Bohuslava Sobotku: „Principy parlamentní demokracie stojí nad zápasem mezi pravicí a levicí […] sociální demokracie by neměla zapomínat, že je nejen orientována sociálně, ale že je také demokratická […] Hraje se o to, abychom nesklouzli do levicového populismu, který čistě populisticky půjde po moci za každou cenu.“
V tu chvíli jsem měl pocit, že už nemůže jít jen o politické komentování, ale i o společnou práci, tj. o to „spojit síly jednotlivců k obraně a posílení demokratických pořádků v naší zemi.“ A zabránit tomu, jak jsem řekl kdesi na náměstí a pak mnohokrát napsal, aby se nám pod rukama nepozorovaně měnila demokracie, vláda lidu, v autokracii (vládu několika nezodpovědných jedinců), v oligarchii (vládu několika polistopadových zbohatlíků, zvláště pak jednoho) a v buranokracii (vládu sprostoty, hulvátství a arogance).
Založil jsem proto — v duchu masarykovské „drobné práce“ — s přáteli z předlistopadové Demokratické iniciativy Klub na obranu demokracie. Pořádáme diskusní večery a podpisové akce.
Situace u nás i ve světě je teď krajně vypjatá: preference stran před říjnovými volbami, v nichž půjde o velmi mnoho, hrozivě kolísají. Problém není v tom, že by postavení A. Babiše bylo neotřesitelné, ale že chybí věrohodní oponenti. A bez důsledků, které zasáhnou i nás, jistě nezůstane i zhroucení Afghánistánu.
První věc není zformovat nějakou jednotnou opoziční sílu, ale najít pár zásad, něco, na čem by se mohla proti „Novým pořádkům“ shodnout přes všechny rozdíly různá uskupení.
Dali jsme proto dohromady návrh takového stanoviska. Teď jsme ho znovu připomněli v souvislosti s problematickými změnami v BIS, do níž zasahuje i prezident Zeman. Zatím jej podepsalo 2064 signatářů.
To, o co nám jde, je za prvé obnovit poničenou polistopadovou demokracii a právní stát a posílit naši příslušnost ke společenství demokratických států, již jsme znovu nabyli po roce 1989.
Za druhé bránit politickému zneužívání pandemie covidu-19 k ochromení veřejného života a k potlačení svobodné diskuse.
A za třetí dosáhnout ve volbách takové změny ve složení Poslanecké sněmovny, která umožní, aby parlament mohl podat podle článku 65, odst. 2 ústavní žalobu proti prezidentovi ČR pro jednání proti demokratickému řádu republiky.
Protože stojíme o to překročit při našich podpisovkách hranice své názorové „bubliny“, velmi bychom prosili čtenáře Deníku Referendum, aby zvážili, zda by k našemu stanovisku mohli připojit svůj podpis. Lze tak učinit zde.
Deník Referendum, 24. 8. 2021
Pokud Vám činnost KOD připadá prospěšná a souhlasíte s našimi stanovisky, prosíme, přispějte nám na pořádání veřejných debat. Přispět můžete na účet 2600479704/2010. Význam pro nás mají i drobné dary, tak jako má význam drobná politická práce.